Český i světový florbal se rozloučil s obrovskou osobností. Rekordmanka české reprezentace, dosud jediná Češka s titulem pro nejlepší hráčku světa a jediná vítězka švédské SSL i Poháru mistryň Eliška Krupnová v karlovarské Hale míčových sportů definitivně uzavřela svou dlouhou kariéru. Přímo na ploše jí kromě zástupců Českého florbalu a jejích reprezentačních spoluhráček popřály také její spoluhráčky z Pixba. Mezi nimi nechyběla ani švýcarská brankářka Lara Heini, která dokonce oblékla Eliščin reprezentační dres. Odění se do dresu největších reprezentačních rivalek bylo tím největším výrazem úcty, který dojal také rodačku z Mariánských Lázní.
Eliško, jak jste si tady v Karlových Varech, kousek od domova, užila poslední chvilky se spoluhráčkami z reprezentace?
Popravdě to bylo hrozně náročné, emotivní, ale krásný. Navíc to fajn načasování, že jsem se loučila v mém kraji a téměř doma, kde jsem začínala, to jen umocnilo. Přišlo hodně lidí i moji nejbližší, takže jsem si to moc užila.
Opadla z vás teď trochu nervozita?
Byla jsem z toho celý týden na prášky, to je pravda. I když jsem zvyklá na velkou stage, rozhovory a mluvení před lidmi, tak tohle je úplně jiná událost a byla jsem hodně nervózní. Je to zakončení jedné éry, ale myslím, že se nám to povedlo.
Jak jste si užívala, že součástí byly kromě kolegyní z české reprezentace také vaše spoluhráčky z Pixba, a to jak ze švédského, tak i švýcarského národního týmu? Lara Heiniová měla dokonce váš reprezentační dres.
To bylo úplně skvělý! Když jsem viděla Laru v mém dresu, byla jsem dojatá. Určitě to pro ní bylo poprvé a naposledy, protože jsme pro Švýcarky velká konkurence. Ale ukazuje to, jak jsme si osobně blízké. Je to moje nejlepší kamarádka ve Švédsku, takže si toho moc vážím. Dojemné bylo také vidět brečet švédské holky z Pixba z řad hráček i z realizačního týmu.
Nedávno jste do své sbírky obrovských úspěchů přidala také jeden velice netradiční – titul se singapurskými Wondersticks. Jste vůbec první česká florbalistka, která si tam zahrála. Jak vás bavila nová role a zkušenost?
Singapur mě strašně bavil. Byla to čtyřtýdenní stáž a já jsem se připojila na jejich play-off. Pomohla jsem jim k obhajobě, což by beze mě možná nevyšlo (Eliška Krupnová dala v rozhodujícím semifinálovém zápase čtyři branky – pozn. red.). Takže jsem ráda, že se jim ta investice do mě vrátila. Zároveň jsem tam vedla kemp pro děti a hodně věcí jsem konzultovala s vedením klubu. Celkově jsem si to tam neskutečně užila.
Jaké máte další plány s objevováním netradičních florbalových destinací?
Oni mě v Singapuru chtějí zpátky a já už jim slíbila i v nějakém videu, že se příští rok vrátím. Tak asi budu muset. Určitě to nebude na čtyři týdny, spíš jen něco kratšího. Ale kdyby mě chtěla pozvat nějaká jiná země, tak se o tom asi můžeme pobavit. Háňa Sládečková a Niky Černá třeba hrají v Austrálii. Tak nevím, jestli si nezavoláme a nezkusíme něco domluvit (smích).
V posledním rozhovoru jste říkala, že byste se ráda brzy znovu podívala do Jižní Ameriky. Máte plány se tam v nejbližší době vydat? Nebudete teď na stránkách IFF hledat kontakty na tamní federace?
To je dobrý nápad! Kouknout se, kde všude hrají florbal (úsměv). Viděla jsem nějaký příspěvek, že Šalomounovy ostrovy teď pořádaly kvalifikaci. To mi přišlo hrozně cool a vlastně jsem vůbec nechápala, že něco takového dokážou. Tak jim někdo když tak zavolejte, ať mě pozvou (smích). Ale zmíněná Jižní Amerika zatím není v plánu a asi budu i dál mířit spíš do Asie.
Jak si vůbec užíváte období bez florbalu?
Je skvělé nemít nalajnovaný každý den a každý týden od léta až do Vánoc. Mám volno a po práci si můžu dělat, co chci. A když nechci nic dělat, tak nic nedělám, což je posledních 14 dní dost časté. Nějak jsem po Singapuru zlenivěla. Asi za to může i nějaká podzimní únava (úsměv). Samozřejmě si ale ráda zajdu do posilovny nebo se proběhnout. Ale musím říct, že hodiny dřiny mi úplně nechybí.
